Roku 305 př.n.l. zvítězili obyvatelé ostrova Rhodu nad přesilou syrských obléhatelů. Na památku tohoto velkého vítězství a jako díky ochránci ostrova bohu slunce Héliovi se Rhoďané rozhodli postavit svému ochránci obrovskou sochu. Peníze na její stavbu získali prodejem vojenského materiálu, který před branami hlavního města zanechala neúspěšná čtyřicetitisícová armáda syrského vládce Demetria Poliorketa.  Práce na zhotovení 33 m vysoké sochy, jež se stala známou jako Kolos, začaly roku 294 př.n.l. trvaly celých dvanáct let. Socha stála na mramorové základně vedle přístavu. Byla uvnitř dutá a zpevňoval ji železný rám. Její tvůrce Charles z Lindu ji odléval z bronzu po menších částech, které pak postupně připevňoval na sebe, takže kolos rostl odspoda nahoru. Přes veškeré úsilí svých tvůrců vydržela socha stát necelých 60. let, takže měla ze všech sedmi starověkých divů nejkratší "život". Roku 226 př.n.l. otřáslo ostrovem solné zemětřesení. Kolos se zlomil v kolenou a zřítil se k zemi, kde se rozpadl na kusy. Jeho roztříštěné zbytky zůstaly na místě až do roku 654 a lákaly turisty zblízka i zdaleka. Ve zmíněném roce je Arabové, kteří ovládli Rhodos, prodaly jednomu syrskému obchodníkovi. Syřan odvezl zbytky na 900 velbloudech a rozprodal je jako bronzový šrot. 

 

Rhodos je největší ostrov ze skupiny Jižní Sporady (Dodekanesos). Leží asi 19 km od tureckého pobřeží. Bronzový kolos stál zřejmě v přístavu hlavního města, jež se také jmenuje Rhodos. Nikdo však nedokáže přesně určit kde. Mapa ukazuje tři města, jež byla v době stavby sochy největší na ostrově.Rhodos kdysi jedno z nejkrásnějších měst, býval důležitým obchodním střediskem s rušným přístavem. Město obepínala pevná, 15 km dlouhá zeď chráněná navíc vodním příkopem, takže útočníci museli k jejímu překonání použít mohutné obléhací věže.

 

Stavba Kolosu

Ostrov Rhodos byl známý svými sochami. Podle římského dějepisce Plinia jich jen v hlavním městě stálo přes 3000. Některé byly vytesány z kamene, jiné odlity z bronzu, stejně jako kolos. Ačkoli velké bronzové sochy nebyly v té době ničím výjimečným - athénský Pantheon se například pyšnil dvanáctimetrovou Feidiovou sochou Athény - nikdo se předtím nepokusil vytvořit sochu tak obrovských rozměrů. Někdy kolem roku 2500 př.n.l. lidé zjistili, že smícháním mědi s cínem při tavbě vznikne bronz, slitina dvou kovů, jež je mnohem tvrdší než každý z těchto kovů zvlášť. Bronz se též lépe odlévá do forem, takže z něho lze vyrábět nejrůznější předměty. Staří Řekové jej používali k výrobě zbraní a pancířů, výborně se hodil i k odlévání velkých soch určených stát pod širým nebem. Tak obrovská socha, jako měl být kolos, však musela být odlévána a sesazována po částech. Oblé díly byly zřejmě  konstruovány tak, aby do sebe zapadaly, zatímco větší plochy se nýtovaly na železný rám. Stavitelé nejdříve vybudovali mohutný mramorový podstavec, na němž pak začali kus po kuse skládat z jednotlivých dílů vlastní sochu. Napřed sestavili  z  mohutných bronzových bloků chodidla, která byla sama o sobě delší než většina ostatních tehdejších soch. Lýtka, jež měla držet veškerou váhu sochy, měla pevné jádro z těžkých kamenných bloků. Na ně připevnili dělníci pevnou železnou konstrukci, jež měla nést mohutné bronzové pláty. Každý plát nejdříve vytepali a vytvarovali a pak jej teprve přinýtovali k železné konstrukci a k sousedícím plátům. Kolos postupně rostl. Dělníci opatrně vyzdvihovali a upevňovali část největší bronzové sochy v dějinách lidstva. Po jejím dokončení Héliovu sochu pečlivě vyleštili, aby se na slunci blyštivě leskla.

Charles z Lindu dohlížel na průběh veškerých stavebních prací. K dosažení správných proporcí při odlévání jednotlivých dílů zřejmě používal malých modelů, jež pomocí výpočtů zvětšoval. Kolos stál na mohutném podstavci z bílého mramoru. Posupně, kousek po kousku vyrostl během 12 let do tehdy závratné výše 108 cm řeckých stop, což je 33 metrů. Bronz má velkou hmotnost. Krychle o straně 30 cm váží 248 kg, tedy tolik jako tři dospělí muži. Jednotlivé bronzové díly musely na místo zdvihat a ukládat skupiny otroků. Bronz se mechanicky opracovával hůře než měď. Kování mění vnitřní stavbu kovů tak, že ještě víc ztvrdnou. Žíháním (zahříváním na teplotu 426 - 537 °C) však vykovaný bronz změkne natolik, že je možné jej libovilně dále tvarovat. Staří Řekové tento postup ovládali.. Prsty Héliovy sochy nechal její tvůrce Charles z Lindu pravděpodobně odlít z jednoho kusu, čímž nejenže dosáhl jejich dokonalého tvaru, ale také podstatně zvýšil stabilitu sochy. Na stavbě sochy pracovali kromě řemeslníků také otroci. Ti však nedostávali žádný plat a museli obvykle vykonávat nejtěžší práce. Těžké bronzové díly dělníci zřejmě spojovali pomocí kolíků, jež zapadaly do otvorů, jako by šlo o nějakou obrovskou dětskou stavebnici. Někteří odborníci se domnívali, že když stavba sochy pokročila museli dělníci vybudovat rampu z kamení a hlíny, po níž vynášeli materiál pro horní část. Rampu po dokončení sochy odstranili.Na konstrukci, k níž byly přinýtovány bronzové pláty, se prý spotřebovalo 8 tun železa. Konstrukce byla pevně uchycena v kamenných blocích. Spodní část sochy drželo jádro kamenných bloků. Toto kamenné jádro obepínala železná konstrukce a bronzové obložení. Tenké železné pláty se na železnou konstrukci upevňovaly nýtováním. Nýty jsou malé kovové kolíky, které se prostrčí dírkami ve spojovaných dílech a jejich konci se kladivem rozklepou do roviny, takže díly u sebe pevně drží.

 

Zajímavosti




Diova socha v Olympii Artemidin chrám v Efezu Maják na ostrově Faru Mauzoleum v Halikarnassu Visuté zahrady v Babylonu Rhodský kolos Pyramidy v Gize